MÉ VYJÁDŘENÍ K TÉMATU ÚSTAVNÍCH SOUDCŮ

To, že mohu mít vůči některým navrhovaným jménům výhrady, neznamená, že brojím proti prezidentovi. Petra Pavla respektuji, sám jsem ho volil, ale věřím, že je zcela normální a legitimní, že se naše názory na některé věci mohou lišit. Také si myslím, že ve směru schvalování soudců je na Senát vytvářen nepřiměřený mediální tlak. Je s podivem, jaké úvahy jsem v jednom médiu viděl. Ano, zjednodušené vnímání světa možná zaujme některé čtenáře, ale zkratkovitý dojem jedné novinářky, že se jedná o souboj ODS a nového prezidenta, mě opravdu velmi silně překvapil.

Jako předseda Ústavně-právního výboru Senátu mám při volbě soudců velkou zodpovědnost. Při hlasování si chci být 100% jistý svým rozhodnutím. Snažím se svou práci dělat nejlépe, jak dovedu. Proto se tématu ústavních soudců již přes půl roku intenzivně věnuji. Přece jen, ústavní soudci se volí na 10 let a jsou neodvolatelní. Pokud zvolíme špatně, nebude nikdo vyčítat špatnou nominaci prezidentovi, ale Senátu, neboť ten má poslední slovo.

Celou věc komunikuji s řadou odborníků. Ano mezi těmi x desítkami lidí, se kterými jsem v posledních měsících mluvil, byli i Marie Benešová nebo Marek Nespala – se kterými jsem však řešil pouze PROCES VÝBĚRU, nic jiného, jak je ostatně správně zmíněno i v článku Deníku N, pokud si tedy přečtete celý článek, a nikoliv jen nadpis.

Ti z vás, co viděli reportáž 168 hodin a mají pocit, že někam tlačím Marka Bendu, tak vám mohu zaručit, že netlačím. A ani nikoho jiného. Má odpověď na otázku týkající se pravidel výběru ústavních soudců byla na 10 minut, vzhledem ke stopáži pořadu se do ní ale nedostalo celé mé vyjádření. Bohužel byl odvysílán pouze výsek, kolem kterého se velice demagogicky postavila celá reportáž, jež vyznívá úplně jinak, než bylo uvedeno v celém mém původním vyjádření. Do reportáže se už například nedostala část, v kontextu jakých podmínek tento příklad zmiňuji, nebo jaké vidím zápory a proč Marek Benda nevzešel vůbec ze Senátu. Vše navíc bylo v čistě akademické a teoretické rovině, kdy jsem dával za příklad německý model. V tomto smyslu byla myšlena i ona pestrost justice, kdy v Německu je ústavní soud tvořen nejen soudci, ale i akademiky a politiky, což lépe rozprostírá moc Ústavního soudu. Mé obavy týkající se malé diverzity ústavního soudu u nás pak pramení z toho, že pokud by Ústavní soud byl příliš jednolitý, mohlo by jej to paralyzovat a v krajním případě by se mohl stát dalším mocenským centrem. To je celé.

Za nikoho nelobuji a ani nechodím za ostatními senátory, aby volili tak či onak. Snažím se být naopak co nejvíce transparentní. Avšak je naprosto legitimní, když senátoři spolu probírají určité téma, a přijdou se za mnou zeptat na můj názor, nerozumím tomu, proč by nemohli. Podivně pak vyznívá pohled novinářky z Deníku N, že se někdo snaží Senát přesvědčit, aby nevolil dr. Baxu. V Senátu je 81 naprosto samostatně myslících bytostí, které nelze o čemkoliv přesvědčit, pokud k tomu není opravdu velmi reálný podklad. Snaha vytvářet na nás tlak a interpretovat věci jinak, než doopravdy jsou, vzbuzuje v Senátorech spíše pochybnosti a obavy o to, zda kandidáti zaslaní z hradu jsou opravdu těmi nejlepšími, jak se snaží všechny přesvědčit lidé kolem pana prezidenta.

Pokud by pak některý z navrhovaných kandidátů nebyl zvolen, nebude to vzkazem Senátu na hrad, že pan prezident něco udělal špatně, ale bude to znamenat pouze to, že něco dělají špatně jeho poradci.

Děkuji za pozornost, pokud jste dočetli až sem. Přikládám také odkaz na rozhovor se mnou pro Deník Právo/novinky, který mě motivoval k napsání tohoto komentáře: https://www.novinky.cz/.../domaci-senator-golan-jsme-pod...?